Když jsem před dvěma týdny (a až do dnešního rána) přemítal koho přesně volit, nenapadlo mě zvolit to nejjistější - nejistotu. To bych ovšem nedokázal sám - to jsme museli zvládnout jako národ.
Hurá, aspoň světýlko na konci tunelu. Nehouká?ČT24 + koláž L. Plachý
"Političtí dinosauři", "varování které s pokorou přijímáme", "rezignace zavedených" - tak takto vidí naši budoucí vládcové a bossové výsledek voleb. A vidí to dobře. Když jsem zvažoval pro a proti voleb, děsily mě (a s ohledem na svůj předchozí článek) v zásadě tyto věci:
- problém korýtek (politiků & spol.)
- problém korýtek (našich - voličských)
- problém důvěryhodnosti
Politická korýtka
no je to otázka. Zda se ti "staří" už najedli dost (s jídlem přece roste i chuť!), nebo už zase začnou trošku pracovat. Zda ti "mladí" nebudou chtít nejprve nažrat a pak teprve něco dělat, nebo jsou to konečně lidé, kteří opravdu budou pracovat. Ale jako národ jsme to zvládli docela vychytrale (skoro jak kdybychom se domluvili - že by?) a já věřím, že bez ohledu na politickou aroganci ("následující 4 roky na nás nemůžeš, milý voliči, takže nás můžeš..") tento Damoklův meč bude nad politiky trošku viset. Nikomu jsme nedali do rukou stoprocentní moc. Nikomu jsme nedali "dvacáté housle". Konečně jsme jasně ukázali naše znechucení, naše rozpaky. Ale ne pasivní rezistencí, ale aktivně! (No dobře, účast nic moc, ale Ti kteří byli aktivní byli aktivní správně) Ale budou se teď takhle ti zvolení hoši a děvčata navzájem trošku hlídat? Hm....
Naše korýtka
byla hlavním hybatelem voleb. Ale teď je to otázka - pokud budeme předpokládat, že se všichnu budou plnit své volební programy, budeme my, "rozumní lidé" (masa? rozumná? ... to je bohužel naprostá pitomost...) ochotni pochopit, že abychom si teď sami sobě pomohli (tedy aby námi zvolení zástupci mohli uvést ČR do stavu stability, ekonomického blahobytu, šťastných let a světlých zítřků) bude nutno dělat nepopulární kroky? A zda tyto kroky - a to vidím jako největší nebezpečí současné situace - nebudou zneužity (korýtky prvního druhu)? A zda si my nevydupeme nějakým debilním krokem (něco jako neúčast v místních volbách, jednoznačná (anti)preference nějaké strany...) aby nás krmili a tím nás odrovnali? "Jsem takový ateista, až se bojím že mě Pán Bůh potrestá" (J. Cimrman) ale v tomto okamžiku se modlím ať je nejvyšší síla (jakákoliv) s námi. Prosím nás všechny - dotáhli jsme to až sem - teď nesmíme být nenažraní. Zvládneme to?
Důvěryhodnost
výše uvedené odstavečky jsou naprosto nerelevnantí, pokud všichni bez mrknutí oka zaběhnou do starých kolejí a na předvolební sliby se vykašlou. A to teda dost výrazně hrozí. A tady je otázka - co my za 4 roky s tím? Máme nějaké další nástroje, jak s tím pohnout? Máme na "ně" teď ještě něco? Snad ano, ale už je to o papulu - volit SPO(z), piráty, cibulky, bobošíkovce atd. atd. je výborná věc - ty všechny strany splnily brilantně svoji roli v demokratickém procesu - vytvořily "mrtvou protiváhu" a osobně jim všem držím palce, ať dál existují, ať dál kandidují - ať máme zase útěkovku. Ale - ruku na srdce - ona vysoká politika taky není žádná sranda - všichni vidíme, že si "papaláši" hrabou pod sebe, ale už nevidíme, že je potřeba hodně práce k tomu, aby na těch místech aspoň nějakou práci zvládli - zkuste se na to podat někdy "ze zadu". Ne, že bych to schvaloval, ale skoro jim to spaní v poslaneckých lavicích přeji. A teď si představte v této roli naprosté nováčky (chtěl jsem říct zelenáče, ale to trošku zavánělo jiným významem :-). Jsme si jistí, že by to bylo dobré? Vzpomínáte na ten vládní Klondyke 90-95? Budeme to opakovat? Půjdeme zase na začátek? To snad ne! Jenže to zase nesmí znamenat, že současným (nově zvoleným) politikům nic nehrozí!!! Splní co slíbili? To neví asi ani oni sami...
A nakonec
- tady měl tento článeček skončit. Přesto mi to nedá. Teď na rovinu - k panu Paroubkovi a ČSSD mám bytostný (osobní, subjektivní, agresivní) odpor od chvíle kdy, shodil(i) vládu v okamžiku, kdy jsme předsedali Evropské unii. Moje ego, snaha o jakousi reprezentaci ČR v Evropě (a za tu odpovídáme všichni rukou společnou), to silně načechralo. Já tuhle opozici neberu ani jako opozici. Fuj! Tohle je osobní blog, takže to klidně napíšu. I přes tento svůj odpor však musím říct jedinou věc: Vůči všem kdo odešli a rezignovali ze svých postů, smekám. Já bych to nedokázal, já se držím jako klíště i v průšvihu do poslední chvíle (na Titanicu asi špatná strategie...). Pokud jde o ČSSD, ta můj hlas stále nedostane, ale panu Paroubkovi za jeho odchod nesmekám. Panu Paroubkovi, zcela bez ironie a vážně, děkuji.
A teď pojďme slavit, máme (aspoň na chviličku) zase naději, vidím světlo na konci tunelu. Doufejme, že snad nehouká!
